Ahoj Libore,
.........DĚKUJI.....
Díky našemu společnému pobytu v Křišťanovicích jsem si opět něco nového uvědomila a opravdu
hodně si užívám ten pocit, když vidím ostatní lidičky cestovat na dovolenou
a já zatím vzpomínám na těch pár společně strávených dní, které mě obohatily
takovým množstvím zážitků, pocitů, myšlenek, jako bych na Šumavě strávila
několika let. Nevzpomínám si na lepší začátek prázdnin než jaký jsem s vámi
všemi prožila letos. Když jsem se vracela parkem domů, cítila jsem se, jako
bych se vracela z velkých dálek, z ciziny. Neměnila bych ani jednu jedinou
vteřinu.
Stále žasnu nad tím, jak moc dokážeš pomáhat lidem a hlavně jak moc pomáháš
mě a cítím vděčnost.
Ahoj Libore, ty chlape jeden
moc děkuju za fotky, jsou báječný. Vůbec, celé to bylo v Křišťanovicích báječný, každý den si vzpomenu, jak tam bylo nádherně.
Veliký pozdrav z Tábora,
Moc zdravím a myslím na vás... Pro mě to bylo v Křišťanovicích naprosto nádherné a
posilující... Moc jsem vám všem chtěla poděkovat za úžasné chvíle a velikou
podporu, kterou jsem od vás dostávala.
Budu se moc těšit až se zase setkáme a
budu doufat , že to bude brzy…
Mám vás moc ráda...
Ahoj Libore,
ráda bych Ti ještě jednou zpětně moc poděkovala za konstelace!
Psala jsem Ti už jednou, jak jsem prožila to nádherné odproštění, úlevu a Odpuštění. Ale nyní zjišťuji, že to hlavní přichází tak nějak později... jakoby ten proces stále pracoval. Odvažuji se tvrdit, že jsme k sobě s maminkou opět našly cestu. Já jsem v sobě našla sílu ji vše otevřeně říct, přiznat i svou slabost a i přes drobné komplikace, ona zareagovala jako máma! Vidím to již úplně jiným pohledem a mám pocit, že jsme si blíž a máme mnohem opravdovější vztah!
Tak díky za tu otevřenost, těším se zase někdy navi.
Moje konstelace na téma „alergie na slunce", „bolest žaludku a „bolest kolen" spustily celou lavinu událostí v mém životě. Problémy se sluneční alergií mám už od roku 1993, proto jsem se chtěla podívat na příčinu. Během konstelace se ukázalo, že něco tzv. nesu za některou ženu svého slovenského rodu, o kterém toho moc nevím. Ačkoliv jsem se dříve snažila od maminky dozvědět více o babičce a prababičce, její vzpomínky byly jen útržkovité, z dětství a dospívání na Slovensku si pamatuje málo. Krátce po konstelaci mi maminka oznámila, že přijede její sestra ze Slovenska. Tato teta už čtyři roky nikam nejezdí pro velké problémy s koleny (operace) a najednou taková změna, přijela 300 km autobusem do Olomouce! Využila jsem příležitosti a tetu vyzpovídala. Zjistila jsem neuvěřitelné věci: V naší ženské linii se zásadně opakuje ovdovění a vydědění, které s sebou nese emoce jako zlost, hořkost, zklamání, křivda atd. Vyvrcholením těchto pocitů bylo proklínání všech, což ze solidarity sdílely s prababičkou její dcery a pak jejich dcery. Mohla jsem tak porozumět tomu, co se mi dělo a děje, proč mě bolí kolena, proč jsem tolik let měla problémy se žaludkem, proč alergie na slunce, proč problémy v partnerských vztazích. Poprosila jsem maminku i tetu a udělaly jsme rituál jak v konstelacích na uctění předků, jak mrtvých, tak živých. Úžasné bylo to, že obě souhlasily. Ulevilo se mi nesmírně. A určitě nejen mně.
